Jdi na obsah Jdi na menu
 

Co je to VODÍCÍ PES

12. 8. 2008
 

Obrazek

Vodicí pes pro nevidomé je dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č.182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, kompenzační pomůckou. Jeho pořizovací cena je hrazena až do výše 100% sociálními odbory úřadů s rozšířenou působností (městské a obvodní úřady). Na přidělení příspěvku na vodicího psa má nárok občan ČR, který je z důvodu svého zrakového postižení držitelem průkazu mimořádných výhod 3. stupně (ZTP/P). O příspěvek je třeba požádat sociální odbor úřadu podle místa trvalého bydliště.

 Cena předávaného vodicího psa se v současné době pohybuje kolem
190 000,-Kč.

Vodicí pes je jednou z "kompenzačních pomůcek" pro samostatný pohyb zrakově postižených lidí a to nejen zcela nevidomých, ale i slabozrakých nebo se zbytky zraku. Úkonů, které musí vodicí pes během výcviku zvládnout, je asi třicet. Učí se obcházet překážky, zastavit na kraji chodníku, jezdit hromadnou dopravou, nevšímat si nedůležitých podnětů, vyhledávat některá místa jako jsou například schody či dveře. Trénuje chůzi na sídlištích, která jsou plná hrajících si dětí a pobíhajících psů. V centru města se učí zvládat všudypřítomný hluk, dopravu, opravy chodníků, eskalátory a spoustu dalších záludností, které na něj a jeho pána budou každý den číhat. Jeho práce vypadá jednoduše, ale od psa vyžaduje obrovské soustředění. Musí se chovat jako vůdce schopný samostatného rozhodování a zároveň jako poslušný pes Obrazeksvého pána.

Roční dorostenec, který přijde do střediska po předvýchově, je zařazen do smečky ostatních psích studentů. Během 6 až 8 měsíčního pobytu ve středisku se z tohoto psího žáka stane absolvent v oboru průvodce a společník zrakově postiženého člověka. Psovi se pochopitelně nedá vysvětlit, co ho v životě čeká. Proto musí být připraven tak, aby byl zvyklý na kontakt s různými lidmi. Pro psa se musí člověk stát tím nejpříjemnějším partnerem, neboť jen tehdy je pes schopen pracovat s ochotou a radostí.

Ve všech oblastech kynologie platí, že pokud se cvičiteli se psem "dobře dělá", i výsledky se většinou velmi brzy dostaví. U výcviku vodicích psů tomu tak vždy není. Vstřícní, aktivní, neúnavní psi nebývají v tomto výcviku nejúspěšnější. Cvičitel může být se svou prací spokojen, ale on si pejska nepřipravuje pro sebe. Vycvičený pes přijde do rukou člověku, který většinou nemá žádné zkušenosti se psem, potřebuje společníka a průvodce -"pomůcku", stává se na něm do určité míry závislý. Potřebuje psa, který bude ve svém výkonu stabilní, jeho výkon by se neměl změnit tím, že přejde od zkušeného cvičitele mnohdy k úplnému začátečníkovi. Pes proto musí mít ve své povaze takové vlastnosti, které toto zaručí. Často ještě slýcháme na ulici od kolemjdoucích "ten pes je ale chudák, podívejte, jak je smutný!". Skutečnost je ovšem taková, že jeho výraz odpovídá klidnému psu, bez přehnané aktivity a pokud možno bez jakýchkoli vedlejších zájmů. Tito psi milují svého pána a svojí klidnou a trpělivou prací mu jsou ochotni kdykoliv dělat průvodce tak, jak byli během výcviku připraveni. Přítomnost většího množství psů ve středisku zase napomůže včas vytipovat případné konfliktní jedince, kteří by měli tendence napadat jiné psy. I tato vlastnost je u vodicího psa naprosto nepřijatelná. Skupina psů zařazených do výcviku se pohybuje okolo 24 psů.Obrazek

Lze tedy bez nadsázky říci, že více než 50% dobrého vodicího psa dělá jeho povaha. A to je jeden z důvodů, proč je nutné, aby příprava psů na práci průvodců nevidomých probíhala na profesionální úrovni a každý pes musí být pod přísnou kontrolou od štěněčího věku až po ukončení výcviku. Což je proces, který trvá přibližně jeden a půl roku. Finanční náklady na tuto přípravu jsou tím pádem hodně vysoké, ale je potřeba vzít v úvahu, že se do tlapek vycvičeného psa vkládá přinejmenším zdraví zrakově postiženého člověka.

Přebráno z http://www.vodicipsi.cz