Jdi na obsah Jdi na menu
 

Přivítání jara v Krušných horách

12. 5. 2009

FOTKY

Nastal druhý květnový víkend, a my jsme se s partou kamarádů vydali do Krušných hor. Díky státnímu svátku, 8.května, nám byl dopřán prodloužený víkend. Jelikož  jsme se nemohli dočkat a chtěli co nejvíce využít volného času, vyrazili jsme jako jedni z prvních účastníků jižObrazek v devět ráno. Penzion Červená liška, ukrytý hluboko v lesích, byl nalezen bez sebemenších problémů. Po vyložení tašek a uhnízdění na pokoji jsme vyrazili zpět ke Karlovým Varům, přesněji do Velkého Rybníka. Tam nás čekala naše (do té doby virtuální) kamarádka Lucka s asistenčním labíkem Falcem. Jelikož v Lucčině rodině žijí kromě Falca ještě dva psí kříženci, Betynka a Lumpík, naše holky byly opravdu nadšené. Falco nám neustále nosil hračky a vyžadoval házení, Betynka je zas velký mazel a tak jsme měli o zábavu postaráno všichni. Lucce i její rodině děkujeme za krásné přijetí a potěšující důkaz toho, že na světě chodí více bláznů, jako jsme my. Před pátou hodinou nastal čas vyrazit zpět na základnu. Tam již byli přítomni skoro všichni z dvaceti účastníků zájezdu.  Po přivítání a spořádání večeře, nastal čas rozpálit gril a pustit se do díla. Nálada byla veselá, kytara hrála, někdo tančil, jiný jančil. Před půlnocí postupně odpadla část osazenstva a zbytek pokračoval až do ranních hodin. Sobotní den se nesl ve znamení výletu. Kolem deváté hodiny se sešlo 12 nadšenců s chutí objevit a poznat něco nového. Po vyřknutí moudra otce Fura: „Ať půjdeme, kam půjdeme, stejně toObrazek bude nahoru a dolů", jsme se vydali Horskou naučnou stezkou Potůčky, po červené značce. Okruh měřil 12 kilometrů a vedl nádhernou krajinou plnou potůčků, potoků a lesů. Což si nejvíce užívalo psí osazenstvo a páni fotografové. Abychom toho neměli málo, zastavili jsme se v obci Potůčky na výborné jídlo, a tím si přidali další 4 kilometry cesty. Ovšem někteří z nás, neunesli lákavé nabídky jídelního lístku a po spořádání všech dobrot, nás varovali před prasknutím svého břicha. Cestou zpátky jsme se postupně rozdělili do čtyř skupin a mastili zpět na základnu. Po dosažení cíle v některých z nás zasyčelo pivo rychlostí blesku a jiní se osvěžili vodou ze sprchy. Po večeři nás navštívil šejk ze Saudské Arábie, který zřejmě zatoužil po českém pivu.  Pana výčepního chtěl uplatit barelem ropy, což mu neprošlo, a tak vše nechal připsat na účet jednoho z našich účastníků. Ve večerních hodinách, byl opět roztopen gril, bohužel všichni jsme byli natolik znaveni, že nás na křupavé masíčko nenalákala ani vůně linoucí se z grilu. Páteční noc a sobotní den nás vyčerpaly natolik, že i největší vytrvalciObrazek odpadli těsně po půlnoci. V neděli jsme se probudili do šedého mraku, který se nevábně válel okolo chaty, a nepříjemně z něj mrholilo. Většina ospalých dobrodruhů se nasnídala, zabalila a vyrazila zpět k domovům. My a Petrovi jsme však na počasí nedali, a výlet nevzdali. Před obědem jsme se vydali směr Klínovec. Těsně před cílem se počasí umoudřilo a místy vykukovalo sluníčko. Naše psí holky završily víkend vyválením ve zbytcích sněhu a my se pokochali výhledem do údolí. Jelikož nám vyhládlo, zastavili jsme kousek za Jáchymovem na výborném jídle a v odpoledních hodinách hola, hola, Praha volá!