Jdi na obsah Jdi na menu
 

Pálava 11.5. - 15.5. 2011

23. 5. 2011

 

Víkendové řádění s Bree

FOTKY

Druhý květnový víkend patřil srazu všech psích nadšenců. Letos celou akci organizovala Vanda s Bree a vybraly krásné místo na Jižní Moravě - Pálavu. Autokemp ATC Merkur leží na břehu horní Novomlýnské nádrže. Rozprostírá se na ploše 41,5 ha a z toho je 23 ha vodní plocha rozdělená do dvou lagun. Jelikož pro nás to znamenalo 280km cesty, rozhodli jsme se, že si víkend prodlo001.jpgužíme a vyjedeme už ve středu večer. Oficiální zahájení se konalo v pátek, tak jsme získali dva dny na výlety a poznávání moravských zákoutí. Na místě nás už očekávali organizátorka Vanda s koníkem Bree a Jaruška se svůdníkem Aronem. Večer jsme poseděli a probrali možné i nemožné. Ve čtvrtek dopoledne dorazili Dita a Pavel s Ulli, Lucka s Dannym a Simona s Gasíkem. Čtvrtek jsme s rozhodli strávit v Lednicko - Valtickém areálu a společnost nám dělali Vanda s Bree, Dita a Pavel s Ulli, zbytek si dělal samostatný program. Zámek Lednice se nachází v obci Lednice na pravém břehu Dyje, přibližně 12 km východně od Mikulova. Dnešní podobu získal zámek při rekonstrukci z poloviny 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. K zámku přiléhá historický skleník, ve kterém se nachází i nejvzácnější česká skleníková rostlina, strom 300-500 letého cykasu Encephalartos altensteinii. Skleník je bohužel v této době uzavřen. Také zde najdete rozlehlý zámecký park s mnoha vzácnými dřevinami, rybníky a zajímavými stavbami. My jsme zamířili k Minaretu. Je to věžovitá romantická rozhledna, 175 m n. m., štíhlého tužkovitého tvaru, vysoká 60 metrů. V české republice je to jediná dochovaná stavba Minaretu. Shora je vidět park, Pálava, Bílé Karpaty a dokonce vrcholek věže Svatoštěpánského dómu ve Vídniimg_2639.jpg. Kluci si vyšlápli všech 302 schodů a ženská část si dala u místního občerstvení zmrzku. Naše další kroky mířily k Janovu hradu. Prošli jsme částí parku s dravci, kolem lednických rybníků až k Janovu hradu. Pseudogotická napodobenina hradní zříc eniny (tehdejší móda) postavená roku 1801-1808 sloužila v době honů jako myslivna a lovecký zámeček. Největší ulovený jelen vážil 350 kg a jeho paroží je dnes součástí lovecké a ornitologické expozice v interiéru hradu. Z původní domněnky, že se zpátky svezeme lodní dopravou, nás vyvedl jízdní řád. Lodní doprava na této trase funguje pouze v letních měsících. V nohách jsme měli 9,8km a za sebou nádherný den. V pátek již bylo v místě srazu mnohem více účastníků, tak se opět vyrazilo na výlet. Tentokrát nás čekal výstup na Pálavské vrchy. Z vesnice Klentnice, jsme vyšlápli na vrchol Děvín (též Dívčí hrady nebo Maidberg). Zříceninu tvoří protáhlý, nepravidelný obdélník, asi 65 m dlouhý a přibližně 20 m široký, uzavřený vysokou hradební zdí. Tam naše psí slečny opět ukázaly svou tradiční prasárnu a jako jedny z mála se vyrochnily v blátivé studánce. Samozřejmostí bylo následné podrbání kožichů v jehličí a hlíně. Pokračovali jsme Soutěskou 340 m n. m. až ke skále nazývaná Martinka. Skála vysoká 80 m je dominantou Pálavy. Od severní strany přiléhá k Martince Obří kámen, předsunutá skalní věž spojená se stěnou Martinky vklíněným balvanem Špuntem. Pátečním výletem jsme přidali do nohou 10,2 km a do mysli znakovou řeč "dámy a pánové" a bezkonkurenční uzené buchtičky. Páteční večer patřil oficiálnímu uvítání všech účastníků. V 19:30 nás Vanda přivítala a všem rozdala program. Uzenými buchtičkami prolezlá banda udělala trošku ostudy, ale za slzy smíchu to stálo. I když faktem zůstává, že organizátorka prohodila něco o naší příští neúčasti. Po všech oficialitách se většina účastníků odebrala do místní hospůdky a hodnotilo se, co je u koho za poslední rok nového. Kolem půlnoci jsme se s naivní představou spánku odebrali do svých brlohů. Na čtvrtou hodinu ranní byl v plánu odjezd na Vítání sluníčka na Děvičkách. Bohužel úplně cizí parta se rozhodla, že spánek je zbytečný a tak se do třetí hodiny ranní neslo kempem něco jako hudba. Chatka se otřásala v základech a my s ní. Někteří si do odjezdu schrupli dvě hoďky a jiní nespali vůbec. Podle plánů se ve čtyři ráno objevilo před chatkami pár odvážlivců a vyrazilo směr Děvičky. V obci Pavlov jsme zaparkovali auta a hurá k vrcholu, který jsme pokořili za dvacet minut. To, co se dělo pak, nejde img_2702.jpgjen vyprávět, to se musí zažít! První paprsky ukázaly svou krásu v 5:15, během dalších pár minut se nad Pálavou rozlil sluneční svit v celé své kráse. Ještě společnou fotku a pak rychle na silné kafe. V sobotu dopoledne se všichni pustili do soutěží a získávání bodů. Breeina obedience spočívala ve cvičení základní poslušnosti s trochou srandy. Nejdříve byla pejskovi ukázána "správná" hračka a ten si jí pak musel vybrat vedle hromady dalších lákavých věcí. U Molldy bezkonkurenčně vedlo cosi kdysi živého a u Glorinky klasicky tenisák. S těmito věcmi jsme prostě nemohli udělat chybu! Druhá soutěž spočívala v nošení aportu od značky ke značce. Opět nezklamalo „cosi“ a tenisák. Ve třetí soutěži byla vhozena hračka do čtverce a pejsek byl pánem vyslán k cíli, kde měl hračku uchopit a ihned zalehnout. Po příchodu pána dostal odměnu a úkol byl splněn. Jelikož nás disciplíny a horké počasí vyčerpaly, udělali jsme si pauzu a vydali se k místní malé laguně. Čtyřnožci a někteří dvounožci se schladili a vyblbli. Opodál byl nácvik záchranářských psů, profíků. Je neuvěřitelné, jak tihle obři dokážou s citem vytáhnout tonoucího nebo se poskládat na prkno. Po skončení vodních radovánek a důkladném vytření do trávy, jsme se všichni opět sešli na louce a pokračovali v získávání bodů. Ve čtvrté soutěži zůstal pejsek odložen vsedě a posléze vleže. Následně měl na povel pána sednout, lehnout a vstát. Poslední název soutěže zněl - přeskoč, přelez, ale nepodlez. Pejsek musel jakýmkoli způsobem přeskočit překážku, sebrat aport a skokem se vrátit zpět. Několik vychytralých překážku oběhlo, popřípadě podlezlo. Všichni psíci i páníci přežili soutěže ve zdraví a těšili se na diplomy. Jelikož se odpoledne zatáhlo, vytáhl nás Pavel jen na krátký výlet, Sirotčí hrádek (též Růžový hrad). Zřícenina se nachází 458 m n. m. v přírodní rezervaci Růžový vrch. Dále na Stolovou horu (též Tabulová hora), což je osamocená vyvýšenina, která typicky vystupuje strmými svahy nad okolní krajinu. Stolové hory byly objeveny i pod mořskou hladinou ve značných hloubkách až kolem 3 kilometrů. Pod vodní hladinou se tyto útvary nazývají guyoty. Jejich vznik je spojen s vodní erozí a následným poklesem celé desky, na které se stolová hora nacházela. Tímto výletem je v nohách pouze 3,5 km, jelikož nás několikrát schladil jarní deštík. V podvečerních hodinách nás Vanda002.jpg sezvala na vyhlášení výsledků celého víkendu. Naše slečny získaly zasloužené tituly. Mollda "Nejšpinavější pes" a Glorinka "Nejvodníkovatější pes". První místo v obedienci získala Lucka s Dannym, druhé místo Maruška s Bollou, třetí René a Andy. Nejšpinavější - Molly, Nejvodníkovatější - Glora, Nejroztomilejší - Viky, Nejukecanější - Bree, Nejposlušnější - Chandler, Nejpodobnější svému pánovi - Arlen, Nejproutníkovatější - Aron, Nejloudivější - Ulli, Nejvtipnější - Olli, Nejsehranější - Chandler. Po předání diplomů se většina osazenstva odebrala do hospůdky a posléze k ohni. Tam se vám děly věci - vegetarián, který si dal buřta, ztracené klíče, které nikdy nebyly ztracené, uzení buchtiček a bobrů! Zkrátka, sranda jak má být. Nedělní ráno se neslo uplakaném počasím, a tak se po oficiálním rozloučení většina účastníků rozjela do svých domovů. Chceme poděkovat organizátorce Vandě, všem jejím pomocníkům od Jarušky až po Zuzku, a za rok opět ahój!

Účastníci

Vanda - pes Bree
Jaruška - pes Aron
Pavel + Dita - pes Ullinka
Gábina + Karel
Ája + Jarda - pes Molly a Glorie
Zuzka + Dagmar - pes Chandler a Happy
Katka + Jirka - pes Barča
Dana + Martin + Dan - pes Viki
Lucie + Simona - pes Danny a Gasík
Marie + Martina + Ruda + Ondra - pes Bolla a Shirley
Renata + René - pes Andy a Kája
Jirka + Lenka + Pavla - pes Danny a Arleen
Robert + Jana - pes Sára a Niki
Slávka - pes Rocky
Petr + Miriam - pes Olií a Endy