Jdi na obsah Jdi na menu
 

Mikešova stezka 26.7.2008

4. 8. 2008

Mikešova stezka

Obrazek

FOTKY

V sobotu 26.července, jsme se tři ženské s pěti hafany sebraly, a vydaly se do Ladových Hrusic, projít Mikešovu stezku. Monča s Elbou a Kettkou vyzvedly Janu s Argem.
Já jsem s holkama dorazila do centra Prahy, kde jsme v 9 hodin přeskočily do Moniky auta. Psí holky se poskládaly do kufru a Argo, jako jediný zástupce mužského pohlaví, seděl s Janou na sedačce. Po krátkém hledání výchozího bodu v Hrusicích, Monika zaparkovala u Národního výboru a vydali jsme se na stezku. Hned na první odbočce byl směr Hubačovský rybník, tak jsme se k němu vydali. Zhruba po
1 km zavanula psíkům pod čenichem vůně vody a tak neváhali ani minutu a hurá do vody. První tam byla samozřejmě Mollda, největší vodomil z bandy. Všichni se chvíli čvachtali a hodnou dobu nám trvalo, než jsme nasměrovaly psíky správným směrem pro talíř, který ve vodě zanechali. To je tak, když se o něj začnou ve vodě přetahovat a jedna druhou topí. Jelikož dál byly už jen chatky místních osadníků, vydali jsme se na cestu zpět k Hrusicím a tam po silnici k druhému bodu Mikešovy stezky. Cestou se Mollynka stihla změnit v šedivého, no spíše prašivého psa z čehož holky měly opravdu srandu. U druhého bodu stezky jsme konečně odbočili do lesa, což ve vedru jaké bylo tento den, se rovnalo vysvobození. Psíky jsme mohly vypustit a stínem lesa se šlo opravdu příjemně. Třetí bod byl na kopci v lese a cesta se začala svažovat z kopce dolů. Na konci lesa tekl potůček, psíci se napili, osvěžili a pokračovali jsme do Mnichovic.Obrazek Bohužel cesta opět vedla po silnici, kde jsme musely mít hafany na vodítku a tak jsme se zhruba v půli rozhodly, že se vrátíme do lesa. Zpět u třetího bodu jsme opět napojily hafany, sebe a pokračovali jsme zpět do Hrusic. Cestou se Mollynka opět vyválela v louži a za vděk vzala i jehličím v lese. Elbičce se vůbec nelíbila ovečka za plotem jedné zahrádky a nám zase představa zpětné cesty po silnici. U auta jsme všichni, včetně Molldy, dostali povolení vlézti do auta, i když původně měla Mollda jet vlakem nebo běžet za autem, a vydali jsme se na obídek. Psiska si odpočinula, my se najedly a daly si točenou limonádu malinovku. Zhruba po dvou hodinách jsme se vydali směr Čtyřkoly na chatu k Moniččiným rodičům. Ti z nás měli radost, když viděli, jaká smečka se jim řítí na zahradu. Mollynku jsem trochu opláchla v sudu, rodiče se pomuchlali s chlupáči, udělali jsme společnou fotku a hurá, znavení, domů. Dorazily jsme okolo 17. hodiny, Mollda byla stále trochu do šediva, tak musela pod sprchu. Všechny jsme se najedly a padly. Výlet to byl hezký, jen škoda, že tolik trasy vede po silnici. To pro nás není, my potřebujeme volno a pohyb.