Jdi na obsah Jdi na menu
 

Život Glorie od počátku

12. 12. 2005

Narodila jsem se 30. října 2004 v Anglickém Walesu. Jsem čistokrevná, papírová labradoří slečna. Měla jsem osm sourozenců a ti všichni zůstali v rodné zemi, jen já byla nabídnuta do České republiky. Ve středisku vodících psů, jsem se měla stát chovnou fenkou a oživit tam krev.
V úterý 15. února, kolem osmnácté hodiny jsme s paničkou po několika hodinovém letu přistály na Ruzyňském letišti. Tam už čekala spousta cizích lidí, kteří mě okukovali a šišlali na mně. Po nějaké době, mě někdo zvedl ze země a dal pod bundu. Byla toObrazek moje nová panička ( v doprovodu mého nového páníčka, ale to jsem ještě netušila ). Vyšli jsme z letištní haly ven, kde byla pořádná zima a sněžilo. V autě jsem se ještě víc zachumlala do huňatého svetru paničky a usnula, přece jen taková cesta unaví i psa. Ani jsem se nestačila pořádně vyspat a už mě zase budili, ale jelikož stále sněžilo, zůstala jsem pod bundou. Nastoupili jsme do pojízdné boudy. Bylo tam sice teplo, ale mně se tam moc nelíbilo, tak jsem to dávala patřičně najevo. Lidé tomu říkají výtah. Doma, jak všichni říkali, byli další cizí lidé, kteří mi dávali piškotky. Po chvilce jsem v rohu pokoje objevila spoustu hraček a míčků. Hned jsem jeden vytáhla a začala se s ním honit. To byla sranda! Taky jsem objevila obrovský pelíšek a misky. Když jsem už byla moc unavená, zalezla jsem si na něj a usnula. Tak začal můj nový život v Čechách.
Měsíce utíkaly, já měla novou paničku, páníčka a spoustu lidí okolo. S paničkou jsem chodila do práce, což bylo prima. Každý, kdo tam přišel, si mě hladil a drbal. Občas jsem trpěla průjmem nebo zvracením, ale přikládalo se to štěněcímu věku. Každých pět týdnů jsem chodila do střediska, kde bylo spoustu jiných pejsků.
Když mi bylo 11 měsíců, vzali mě páníčci sebou k moři do Chorvatska. Aby to neměli tak jednoduché, tak do mých „normálních“ průjmů jsem ještě začala dva dny před odjezdem poprvé hárat. Ale jelikož panička byla připravená na všechno, tak si nenechala zkazit plány. První den dovolené, pánům přišla nějaká zpráva, o které stále mluvili. Prý pojedeme domů už za týden, proto jsem si musela vodu pořádně užít a nechtěla jsem vůbec ven.
ObrazekPo návratu z dovolené, k nám domů přišla další fenka jménem Molly. To bylo lumpáren! V říjnu jsem nastoupila do střediska na výcvik. Páni se na mně sice chodili dívat, mazlit se, a nosili mi piškoty, jenže mně se i tak moc stýskalo. Po několika měsících jsem začala nepřiměřeně hubnout, a proto mi dělali testy na funkci slinivky břišní. Výsledky byly špatné a já musela začít užívat léky. Ihned jsem byla vyřazena z výcviku. Byla jsem nabídnuta svým původním pánům. Ti již měli doma nemocnou Molly a tak se asi týden rozhodovali. Panička obvolávala veterináře, co jí vlastně čeká a kolik to bude stát.
V pondělí 27.3. 2006 si pro mne přišli a vzali mne domů. Zpátky domů a navždy! Chvíli trvalo než si panička zvykla, že má, a bude mít už navždy dva psy, než si udělala pořádek ve všech prášcích a hlavně jsme se všichni museli naučit žít s mojí nemocí. Po jednom záchvatu, kdy jsme strávili noc na veterině a já posléze den na kapačkách, se všichni poučili, a nyní jsme s mojí kamarádkou Molly šťastné u svých pánu, kteří nás málokdy nechávají doma a dovolenou si bez nás neumí představit.

 

ONEMOCNĚNÍ

Špatná funkce slinivky břišní.
Epilepsie.
Pokastrační inkontinence.

 

LÉČBA

Dvakrát denně Pancreolan Forte - tři tablety.
Dvakrát denně Phenamal 0.1 - půl tablety.
Dvakrát denně Propalin sirup - 0,09ml.

Každých 6 měsíců vyšetření krve.